-

Hřebec mocně pohazoval hřívou.
Myšlenky který rychle hynou.
Mžitky, útržky dne a fantazie
mne přesouvali do stádia spánku.

Chaos mne kolébal
a láska mne hřála.
Bylo mi lépe,
v mém hrdle již nebyla skála.

Zas věděl jsem proč.
Zas chtěl jsem proň zemřít.
Měl jsem čas, oč
i energii vyjít sna na Říp.

Mé milé zrnlo,
jež tak moc miluji.
Vyšlo si pro mne jak slunko.
Vůně tymiánu, teď už sní.