Žijem v době

Ahoj zlato,
tuhle básničku věnuju tobě.
Žijeme v takový době,
kdy muž stále nedal rovnost dámě.
Však já bych ti chtěl nabídnout mé rámě.
Pro mě jsi víc než všechny obavy,
ale mít je je taky správně.

Právě,
hrajeme si jak jsme progresivní,
ale spíš jsme jen prostě naivní.
Věřit v dobrou budoucnost je stále těžší,
když nám vládnou populisté, šlechta, kněží,
kteří si ve svém zájmu do kapes těží.
Velké společnosti ničí Zemi,
ale globální oteplování přece není.

Dobrý,
já vím, že nemá cenu se stresovat.
Štve mě, že už s tím dokážu fungovat,
vlastně jsem se naučil to úzko ignorovat.
A myslím, že to tak má víc lidí
a jsou možná i tací co nevidí.
Nevidí, jak to vypadá,
co říkají vědci,
jaký se nám honí hlavou věci.

Jasně,
nejsme velcí.
Ale někdo by měl vzít v potaz naší generaci.
A co teprve tu další generaci.
A v kapsách bohatých to chřestí.

No a,
prodej levně svoji osobnost,
my tvých dát nikdy nebudem mít dost.
Mimochodem, máš teď závislost.
Tak a dost.