Pampeliška

Na pastvině mezi lesy
spása Pampeliška vřesy.
Při západu slunce bučí,
poslední včely ještě bzučí.

Na listí podzimního rázu,
paprsky tvoří světelnou oázu.
Krása oranžového splynutí,
kdekomu úsměv na rtech vynutí.

Začíná se stmívati.
„Večeře,“ volá pramáti.
Vnoučata se seběhla
a talíře vyjedla.

Pak přišel čas na povídání,
příběhy, dnes babiččino dospívání.
Povídala o svém můži,
co děti netušili, žes se jí srdce úží.

Druhý den vydali se k lesu
na místo hned vedlo toho vřesu.
Tam se náhrobní deska tyčila,
tam babička pohřbila manžela.

Karafiát položila,
slzy v očích usušila.
Děti odvedla do světnice,
skočila nakrmit slepice.

Pak se zalkla,
její doba byla vleklá.
Do ruky vzal pistoli
a dál se ten příběh nepoví.