Miláček

Ležíme ba nespíme
jen se dlouze mazlíme.
Kdybych němel své tělo
a lítal si volně jak duše.
Tak bych snad na vždy vydržel
ve tvém objetí se tisce.
Však už mě bolí rameno
bolí mě i hlava,
ale noc je ještě mladá.
Tvé ruce bloudíc po mém tělu
zdánlivě bez cíle v dohledu,
mne něžně hladí
a to mě vlastně baví.
Mám pocit, jak kdybych měl se rozpadnout
na milion dílů a pak s tebou splynout,
snad to by tu touhu ukojilo,
tělo na tělo a ona nebýt ukájena.
Upadli jsme do spánku
pak probudili jsme se.
Dávál jsem ti pusinku,
ale nepamatuji si více.
Chvíli jsme se bavili
a potom zase mazlili.
Pak se tvé srdce rozbušilo,
nervozita vzrostla.
Možná smutek ti to navodilo,
ta nervozita hrozná.
Úzkost tvoje zjevila se
a já jí chtěl moc porazit.
Nevěděl jsem co máš v hlavě,
jaký celý pocit.
A tak útěchu jsem nabídl,
sám celý v rozpacích.
Kéž bych věděl
co v hlavě se ti honilo,
jestli jsi mohla být klidná,
jestli měl jsem tě poslechnout
a na spánek se vydat.
Nemuselo to tak dopadnout,
tenhle víkend těžký.
Mělo mě to napadnout,
že se musíš řádně vyspat.
Proč můj mozek selhal
a já propadl jsem pudům.
No, tak to je blbý.
A ty to máš blbý.
Je mi tě líto,
fakt hrozně,
udělal bych cokoliv,
pro tvůj oslnivý úsměv.