Smrk

Na louce široké
roste smrk ztepilý.
Je poněkud osamělý,
roste tam sám.

Okolo žádný jiný stromy,
jenom ovce co se vyšli pást.
Vyhnal je ovčák Žvást,
a pak zas zahnal.

Proč byl smrk sám?
Dříve zde býval les,
ale to už minulost jest.
Lidé ostatní stromy vykáceli.

A tak čas plynul
a byl stále jen jeden.
Psal se leden
a muž se sekyrou přišel.

Tak padl strom.
Padl na louku,
udeřil může do klobouku.
Oba ten den ztratili život.

A osud?
Muže pochovali,
strom spálili.
Svět je občas krutej.