Balada o šunce

I.
Jdi koupit šunku!
Jdi do masny.
Ty jeden holomku,
ať už jsi pryč!

S těmito slovy začal den,
den jako každý jiný,
den mladého kluka jen.
Macecha na něj houkajíc.

Ostatní děti si hrají na hřišti,
tož on není jak jiný.
Od mala pracant na konopišti,
trhač od mala.

II.
Vánice a padá mráz,
sněhu všude plno.
Na ulici žádný hlas,
žádný bídník by ven prst ni nevystrčil.

A však přeci chudák kluk,
on musel uposlechnouti klení.
On není jak silný buk,
však až vychřice s ním skor hýbe.

Jen roztrhaná košile a šála,
to je vše co má.
Pomalu si cválá,
ba rychleji on nemůže.

Jeho kůže snědá
pod nánosem ledu
pomalu modrá.
Však on dál jde.

III.
Řezník v klidu balí pro dnešní den,
dnes už nikdo nepřijde,
kdo by chodil ven?
Zavírá svůj krám.

Macecha si v teple domu
hoví a pod vousy se směje.
To by bylo toho svrabu,
sprat se rána nedožije.

On před vitrínou stojí
však vevnitř už je zamčeno.
Marně zvonek zvoní.
Jeho osud je již spečetěn.

IV.
Z rána šunky vykládajíc
řezník zří se hrůzy.
Z výlohy vyhlížejíc
vidí mrtvé dítě.

Četníky on volá,
a ty v kvapu přijíždějí.
Řezníku hej hola,
řekni vše co víš.

Dítě nikdo nerozpoznal
omrzl mu obličej.
Obecní hřbitov se tak konal
a pátrání započalo.

V.
Sprat již mrtev veselá je,
veselá je macecha.
Teď už jenom jeho otce,
bodnout ho snad do břicha.

Šla tak k řezníkovi
a koupila si kilo šunky.
Však naletěla četníkovi
na jeho past.

Z útržků oblečení našli domov kluka,
ženu dlouho pozorují,
vše jim rychle cvaká.
Spravedlnost snad.

A když jed krysí nalévala na šunku,
věděli už všichni jasně,
že se jedná o vrahounku.
Teď však ještě soud.

VI.
Chtěla získat dědictví,
tak zbavila se syna.
Soud jasně ví,
že je ona vinna.

Její hlava bude sťata,
však blíže určeno –
sic budou mít kata,
bude on mít sekaček na maso.

Tak dočkala se děva bídná,
dočkala se svého konce.
Její hlava sťatá,
byla předhozena prasatům.