Prší

Poslouchám kapky deště,
jak na okno mi bubnují.
Dobře se u toho spí,
to není žádné tajemství.

Je to takový ten pocit,
jak když bos jdeš po orosené trávě,
jak když koupíš kytku mámě,
hřeje tě to u srdce.

Něco tak jednoduchého,
ale tak krásného.
Ty zvuky padající vody,
tě naladí vždy do pohody.

Tak po týdnu utahaný
ležím ve své posteli,
vzniká tahle básnička
a těžknou mi víčka.

Šel bych býval spát,
ale chci ti svůj čas dát.
Aspoň nějaký každý den,
čas si ode mne vem.

Máš ho mít,
dokud mě máš ráda
a já tě rád mám.
Je mi jasné co ti dám.