Staré hodiny

Temná noc – bezmoc.
Staré hodiny tikají.
Ležím na své posteli,
padají mi víčka.
V tu ránu slyším bouchání.
Bum, bum, bum.

Hledám průvoď těchto zvuků,
však nemohu se hýbat.
V koutku oka
začíná se něco skýtat.
Temný obrys, sápe se ke mně.
Bum, bum, bum.

Jak srdce,
však průvodičem hodiny.
Stín se nad mne natahuje,
a v tu ránu bum.
Hodiny bijí –
bum, bum, bum.

Rudé skvrny na stěnách se tvoří,
štíhlé stíny okolo mne víří.
A půlnoc odbíjí,
cítím jak se drápy zarývají,
bodají do mého srdce,
bum, bum, bum.

Není mi spásy,
svou duši jsem prodal.
Přišel si pro ni,
aniž bych skonal.
Hodiny se otevírají.
Bum, bum, bum.

Zář mne obklopuje,
život ustupuje.
Chtěl jsem vše,
ale ne za cenu duše.
Pravda, měl jsem to tuše.
Bum, bum, bum.

A v tu ránu tupý naráz,
hodiny spadly ze stěny.
Vyšel z nich s jeho žezlem.
Své stíny přikázal poslouchati.
Dívajíc se na mne zabouchal –
bum, bum, bum.

Jsem tu pro te smrtelníku
dost bylo tvých podlých hříchů.
Čekají tě nekonečná muka.
Chtít vše, však neplnit smlouvu vázanou krví,
to vskutku bolí.
Zabouchal: bum, bum, bum.

Podlaha se propadla a strop se na něj zřítil,
když tam přišli ráno jeho tělo nenalezli.
Jen vypálenou skvrnu, a ty staré hodiny.
Chtěl hodně, však neměl nic.
Stroje se do demolice pustili.
Bum, bum, bum.