Vstávám?

Zvoní budík, vypínám ho,
nechci vstávat v 6:10.
Zase škola, to je toho.
V polospánku snažím se,
abych opět neusnul.

Musím vstávat, musím,
tak poroučím já tělu:
„vstávej, pěkně prosím!“
Už se hýbu, do kelu,
vyčistí zuby jdu.

To teda, to budu naříkat,
nemám ještě svačinu.
Už je po půl, musím se oblékat,
zpět v pokoji spočinu.
Co dnes si vzít?

Tak jsem oděn, běžím,
svačinu teď nestíhám.
Popadám, co večer věším
a na autobus pospíchám.
Musím to stihnout.