Starý kaštan

Sedím v šeru stínu kaštanu.
Kyvadlo času cloumá s mým nitrem.
Ze vnějšku však tvrdý stále jsem.
A tak padám, mnozí mne přenáší
a já hledám. Kde odpočinku dostanu?

Měkký zevnitř, kdokoliv mne může zničit.
Propíchneš mě špejlí, to ti bude stačit.
Ze země se nevyhrabu, hledám místo,
místo kde může vyrůst můj odkaz.
A já hledám. Kde odpočinku dostanu?

Jsem unaven všedností a zdrcen nevšedností.
Chtěl bych klid, ale mám jen kosti.
Ve vzduchu prázdnota, však občas chytím se větve.
To je má cesta, zdánlivě má jen jednoho cíle.
A já hledám. Kde odpočinku dostanu?

Momento mori snahu mou prohlubuje.
Chci už najít mé místo, zapadnout.
I přes snahu nemůžu dopadnout.
Nehledím ku kose, chci jen klid.
A já hledám. Kde odpočinku dostanu?

I přes všechny slasti dojdu k závěru,
že se cítím jako ryba v zázvoru.
Nevím co tu dělám, jaký je můj cíl.
Neustále padám, chtěl bych mír.
Volám ad astra, ale hledám v sobě.

Už vím spoustu věcí, domnívám se dost,
vím, co chci a nechci, co dělá mi radost.
I když cíl já svůj našel, vím co teď chci,
či si to myslím, pořád neznám konce.
Nejdu na pranýr.