Posterior

Kráčí temnotou
a na cestu nesvítí.
Trpí němotou
a teplo necítí.

Bytím imponuje,
tiše těžko.
V nitru exploduje,
lehá v lůžko.

I přes kolébku
vnitřně požírá
jeho lebku,
mozek, proklíná.

Světlo temnoty
razí cestu ven.
Stálé dobroty
přes ten zlý sen.

V nevědomí novu
štěstí mohl mít.
Hledíc světlu, znovu,
bude navždy klít.