Bitonální červánky

Mlhavá sobota,
nucená robota,
sklíčený okamžik
a celková únava
se mnou mává.
Ale jdu dál.

Vždy mám ten
řízený pocitem
dílek naděje.
Dodává štěstí,
už nechci pěstí
do sebe uhodit.

Emoční stav nezávazně
na milou dívku v Praze –
pořád myslím.
Je mi s ní líp,
v mysli jsem ji chyt,
to zve štěstí.

Nádhernější bytost,
co odhání mou úzkost,
jsem nikdy nikde neviděl.
Měkký pohled rtů
vždy do tvaru ú,
na mne hledí.

Když v náručí mne drží,
špatné se vždy mlží –
není to důležité,
jelikož mne zajímá jen ona.
Jak pro křest svěcené voda,
potřebuju ji.

Potřebuju tě.