Nejsem smutnej, ale

Čtyři květy z jara –
poupata se vzpjala.
Čtyři květy nachové,
už jsou tady a já ne.

Bukvice mě pohltila,
snad by osud zpečetila,
to však ještě nevěděla,
jak snadno by mě udusila.
Kdyby myšlenky mé vytasila.

Teď už kvítek vadne,
další plátek padá.
Žití není snadné.
Láska není vada.

Snad z tý bukvice vyklíčí
výhonek, co mě spasí.
Myšlenky mě nezklíčí
a dopřeju si krásy.

Božínku, nelžu. Jen jsem nějak něco vymýšlel, ale jsem v pohodě. Fakt.